Otevřený dopis redakci časopisu Respekt článku „Adamec versus Věchet“ | mameraditrutnov.cz

Otevřený dopis redakci časopisu Respekt článku „Adamec versus Věchet“

  Napsal: Ing. arch. Michal Rosa, zastupitel města za ODS, 3. 6. 2015 15:23:30

Otevřený dopis redakci časopisu Respekt článku „Adamec versus Věchet“ | blog | mameraditrutnov.cz

Vážená paní redaktorko, vážený pane redaktore.

Vždy mě bavilo číst v novinách nebo sledovat v televizi zprávy o situacích, které jsem osobně zažil a o akcích, kterých jsem se osobně účastnil. Moje iluze o posvátné novinářské profesi utrpěla první trhlinu v roce 1994, kdy jsem jako student gymnázia spolupořádal v Trutnově Majáles. Tehdy to přijela natočit televize a bylo až neuvěřitelné, jak moc je nezajímalo, proč to děláme a jak to cítíme. Přijeli natočit svou vizi Majálesu a to také udělali. O něco později jsem musel svým rodičům vysvětlovat, že na trutnovském fesťáku, jehož jsem byl řadu let pravidelným návštěvníkem, to nevypadá tak, jak to vidí v televizi. Štáb potřeboval svou verzi v blátě se válejících opilců, a protože v mnoha tisícovém vzorku populace vždy několik takových najdete, odvysílali svou verzi.

Článek Ivany Svobodové otištěný v 19. čísle časopisu Respekt byl pro mě v tomto směru pravou pochoutkou. Pod názvem „Adamec versus Věchet: Když se na malém městě nelze dohodnout“ prezentuje svou verzi příběhu o umístění lavičky Václava Havla v Trutnově. Verze „kverulant, který je vždy a za všech okolností proti všemu versus občany opakovaně volený starosta“ byla zřejmě málo zajímavá a tak nám vylíčila příběh jiný: „Občanský demokrat s řetězem na krku“ versus „rozevlátý někdejší disident, který hledá vnitřní svobodu mezi indiány v Kanadě“.

Na textu je úžasné zejména to, že vlastně všechno co napsala, je pravda. Alespoň částečně. Každý starosta většího města má nějakou ceremoniální proprietu (to je totiž ten řetěz)pro slavnostní příležitosti, ale v běžný pracovní den ji obvykle nenosí. To, že má na mysli ceremoniální řetěz, však paní redaktorka vynechala a ponechala tak čtenáři prostor pro klasické klišé mafiána s řetězem kolem krku. Právě tak za výrazem rozevlátý se dá schovat ledacos. Ti, kdo pana Věcheta znají, dobře vědí, o čem mluvím.

Jako příklad mistrné práce s jazykem a fakty uvádím popis Společenského centra UFFO: „… obrovské prosklené budově za půl miliardy, kterou město ten rok slavnostně otevíralo u autobusového nádraží.“ Je to pravda. Ta budova stála půl miliardy a vzhledem k tomu, že mezi ní a autobusovým nádražím je dosud nezastavěná parcela, se opravdu nachází u autobusového nádraží. Citovaná věta však jednoznačně evokuje představu ohyzdné brutálně předražené stavby na nedůstojném místě. Právě tak by se dalo psát o moderní a špičkově vybavené budově v blízkosti historického náměstí, která spolu s budovou soudu a budovami dvou bank tvoří součást nově budovaného Náměstí Republiky. I to je totiž pravda, ale ta málo zajímavá a proto záměrně opominutá část pravdy.

Ve stejném duchu je bohužel celý článek. Popis narušení slavnostního ceremoniálu při udělení čestného občanství Václavu Havlovi vyznívá vcelku nevinně, ale já si pamatuji své zoufalství a bezmoc, když jsem musel nečinně přihlížet tomu, jak zákeřně a zlomyslně byla celá akce provedena přesně ve chvíli, kdy se starosta Ivan Adamec (v textu označovaný jako Majitel Města) nemohl žádným způsobem bránit. Musel jsem přihlížet tomu, jak se tomuto silnému a sebevědomému muži, který se právě chystal dovršit své mnohaleté úsilí otevřením skutečně výjimečné stavby,“ třásl hlas i ruka“, protože věděl, že ať by v tu chvíli udělal cokoli, byť by byl v právu, bylo by to snadno použito proti němu. Jediný, kdo mohl ze své pozice zasáhnout a situaci vyřešit, byl Václav Havel. I když věřím, že to jistě bylo nepříjemné i jemu, on to neudělal a skryl se za maskou svobodomyslnosti. Obávám se, že právě bezbřehá tolerance všech pochybení jeho disidentských souputníků, byla největší slabinou tohoto velkého muže.

I proto se možná Václav Havel nechal zneužívat jako maskot festivalu Martinem Věchtem (v textu překvapivě trefně označovaným jako Majitel Havla), producíroval se v indiánské čelence a z pódia deklamoval polopravdy a pololži, které mu jeho „pomocník z Hrádečku“ navykládal. Jsem zvědavý, kolik let nás ještě bude hlas Václava Havla ze záhrobí zvát, abychom přišli navštívit upadající festival. Protože smrtí Václava Havla materiální prospěch z jejich „přátelství“ pro Martina Věcheta rozhodně nekončí.

Ostatně je to již poměrně dlouho, kdy za Martinem Věchtem přijelo do Trutnova 15 tisíc lidí. Pamatuji si ty roky, i to jak tehdy areál praskal ve švech. Nebylo to město Trutnov, kdo z nejproslulejšího festivalu v zemi udělal periferní retro záležitost. Byla to zoufale neměnná stagnující dramaturgie festivalu, která se zabarikádovala na polistopadových pozicích. V zoufalství z klesající návštěvnosti přitvrdil Martin Věchet svou rétoriku vůči městu a vsadil na solidaritu a věrnost návštěvníků, kteří přijedou „nezávislý natrucfestival“ podpořit. Několik let to zřejmě docela fungovalo, ale když lidé přijeli už po několikáté na Bojiště naposledy, začalo to vrtat v hlavě i skalním fanouškům. Do té doby se datuje ochlazení vztahů mezi městem a festivalem. Opravdu je tak divné, že město nezobe z ruky člověku, který krmí média překroucenými informacemi a špiní tak jeho dobré jméno?

Areál, ve kterém se festival koná, je v majetku města. Areál je zanesen v územním plánu města a ze strany města nebylo nikdy uvažováno o změně jeho využití, totiž přírodního amfiteátru. Město Trutnov nikdy nebránilo konání festivalu na Bojišti, nikdy nechtělo festival přesunout jinam. Jediný, kdo o konci festivalu na Bojišti mluví, je jeho organizátor. Hra na ublíženého je jen součást jeho marketingové strategie. Pozemky, na nichž bývá stanové městečko, jsou soukromé a svého času byly na prodej, Martin Věchet je však nekoupil, aby svůj festival ochránil, i když jiné nemovitosti nakupuje. Když město prodávalo „jediné další vhodné pozemky“ kam chtěl pan Věchet svůj festival přestěhovat, pan Věchet podal svou nabídku po termínu, ve chvíli kdy byly známé nabídky ostatních uchazečů a nabídl o pár korun více. Takovou nabídkou se však z pochopitelných důvodů rada ani zastupitelstvo města nezabývali. To však panu Věchetovi nebrání, aby netvrdil, že nabídku podal a město prodalo pozemky někomu jinému. Je to totiž pravda, alespoň částečně.

Organizátor svůj festival rád prezentuje jako jedinou skutečně významnou kulturní událost v Trutnově. Opomíjí, stejně jako autorka článku fakt, že to možná platilo v devadesátých letech. V Trutnově se mimo jiné koná mezinárodní jazzový festival Jazzinec, festival komorní hudby Trutnovský podzim, festival Obscene Extreme a festival nového cirkusu Cirkuff. Všechny tyto akce mají rostoucí úroveň i návštěvnost. Nejen výjimečná kvalita společenského centra po stránce akustiky, osvětlení a technického vybavení, ale zejména program tvořený ředitelem Liborem Kasíkem (v textu označen jako Majitel Kultury) a jeho týmem přivedl mezi stěny UFFA a ostatní venkovní akce za rok 2014 přes 80 tisíc návštěvníků! Všechny tyto informace autorka článku měla a jako nezajímavé pro předem připravenou pointu opomněla.

Co mě však pokaždé dostane, je přístup pravověrných demokratů, kteří ignorují výsledky svobodných voleb, pokud dopadnou jinak, než by se jim líbilo. Fakt, že Ivan Adamec je starostou již osmnáctý rok, je prezentován jako něco odsouzeníhodného. Možná, že kdyby se paní redaktorka zamyslela, proč dali voliči důvěru svému starostovi popáté v řadě, a to i v roce, kdy mít nálepku ODS bylo spíš na škodu než k užitku, možná by napsala jiný článek. Z článku se rovněž nedozvíte, že Martin Věchet se již několikrát neúspěšně pokoušel kandidovat do zastupitelstva.
Skóre v duelu Adamec : Věchet, které stanovili voliči v posledních volbách, bylo 4308 : 649.

Lavička Václava Havla byla ve volebním programu koaliční TOP 09 a s jejím umístěním v Trutnově se počítá. V době, kdy pan Věchet vytrhl celou věc z kontextu a rychle předpoložil svůj nesystémový návrh, aby si mohl připsat zásluhy a prvenství, již probíhala diskuse o místě a vhodném způsobu financování. Vzhledem k tomu, že v danou chvíli bylo prioritou schválení rozpočtu města, nebyla lavička na programu jednání zastupitelstva, ale jsem si jistý, že se k ní zastupitelstvo vrátí a lavička bude umístěna na vhodném a důstojném místě. V Trutnově si přese všechno co pan Věchet tvrdí Václava Havla vážíme. Umístění lavičky v podloubí domu pan Věcheta na trutnovském náměstí, který snadno poznáte, protože je to jediný neudržovaný dům na náměstí, je pouhé plácnutí do vody. Součástí lavičky je přece lípa a neumím si představit, jak by ji pan Věchet chtěl v krytém prostoru podloubí udržovat při životě.

Paní redaktorka si musela s panem Věchtem dobře rozumět, protože i on skvěle ovládá slovní ekvilibristiku. Oba by si však měli uvědomit, že demokracie je vzácná a křehká věc a k tomu, aby mohla existovat, je zapotřebí odpovědnosti a slušnosti. Pero je mocnější meče a ten, kdo jím vládne, by měl volit slova tak, aby zazněla úplná pravda a ne jen její část.

  Všechny články